Zámek Skalice

Bohumilice- Kvilda- Knížecí Pláně- Polka- Horní Vltavice - Zátoň- Boubínský prales - Pravětín - Vimperk - Bohumilice Sváteční prodloužený víkend 5. až 7.7 jsme se rozhodli strávit v sedle našich čtyřnohých miláčků. Celkem deset jezdkyň se vydalo napříč Národním parkem Šumava vychutnat si jeho krásy z koňského hřbetu. Složení jezdců i koní bylo různorodé, od poníků, halfingů, huculů po vyrtvalé shagya araby a od zkušených profesionálních jezdců po pokročilé začátečníky, kteří c htěli získat nové zkušenosti s vícedenní jízdou v terénu a vychutnat si tento neopakovatelný zážitek s námi. Trasa byla naplánována již s dvouměsíčním předstihem a za pomoci místních koňáků popsána do nejmenších detailů. Šumava bohužel je spíše rájem cyklistů a turistů, než hipoturistů. Nejbližší hipostanice jsou od sebe vzdálené nejméně 25 km a možnosti hipozastavení při cestě jsou velmi omezené. Doufejme, že se projekt hipostezek na Šumavě podaří zrealizovat co nejdříve a příště místo improvizace budeme moci vyrazit po koňských stezkách. Naše třídenní trasa vedla po pěších cestách, cyklostezkách, ovšem jako nejlepší se ukázaly běžecké stopy, neboť v letní sezóně nejsou tak frekventované a i terén na nich se zdál být vcelku obstojný. Deset jezdců vyrazilo z Bohumilic v pátek okolo půl desáté a zejména díky našemu ,,cyklistovi" (Jan Holeček vyměnil živého koně za ocelového a jal se prozkoumávat terén, lesní pěšinky a všelijaké odbočky vždy těsně před námi) se nám trasu na Kvildu podařilo překonat za 3 hodiny a 30 minut. Počasí bylo jako objednané a přálo nám po celé tři dny, teploty těsně pod 20°C se zdály být pro naše putování přímo ideální. Ubytování pro koně i jezdce nám na Kvildě zprostředkovala paní Anja Brands, která nás druhý den se svým černým hřebcem převedla přes polovinu vytyčené trasy. Mohli jsme tak dobrou první polovinu sobotní trasy proklusat i procválat, lesní stezky a místní zkratky k tomu přímo vybízely. Od Bučiny bohužel provoz turistů značně zhoustl a z Knížecích Plání do Horní Vltavice jsme šli převážně podél zpevněných asfaltových cest. Odměnou pak byla vynikající točená zmrzlina v zátoňské hospůdce. Na večer jsme pak své zážitky zhodnotili u ohně. Ze soboty na neděli byli koníci i jezdci ubytování u paní Karasové, která nás rovněž ráno doprovodila kousek směrem k boubínskému pralesu. Cesta přes Boubínský prales je zážitkem spíše pro oko (všeobjímající klid a nádherná panenská příroda), nikoli však pro koňská kopýtka, neboť většinu trasy tvořily kamenité stezky a cesty. Pod Boubínem se nám jelo o to radostněji po nekonečných šumavských loukách až k Pravětínu a odtud přes Vimperk opět po loukách domů. Všichni jsme se shodli na tom, že i po téměř devádesáti kilometrech v sedle je pohled na svět z koňského hřebetu stále ten nejkrásnější a další putování naplánujeme na konec prázdnin či na začátek září. Těšíme se na Vás! Článek o této akci byl rovněž zveřejněn v měsíčníku Koně a hříbata 8/2013.